Novinář Nuri Akman v sobotu sdílel video s titulkem „Video z Kyjeva. Ruští vojáci náhodně bombardují centrum města, bez ohledu na děti nebo seniory.“

Byla to samozřejmě ironická narážka na náhlé vzedmutí protiválečných nálad v Turecku. Novinář sledoval dění v jihovýchodním pohraničním městě Cizre (Cizîr) po krachu kurdského mírového procesu v roce 2015. Věděl velmi dobře, stejně jako desetitisíce jeho stoupenců, že video neukazuje ukrajinské hlavní město a že vojáci nejsou Rusové.

Podobná reakce přišla poté, co umělci v Turecku začali dělat protiválečné příspěvky. Zpěvák Servet Kocakaya řekl, že právě lidé volající po „žádné válce na Ukrajině“ se shromáždili kolem prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana během invaze do Afrinu v severní Sýrii a zpívali válečné písně.

Nejednalo se pouze o ironické příspěvky na sociálních médiích. Özlem Çerçioğlu, opoziční starostka západní provincie Aydın, zveřejnila citát zakladatele Turecka Mustafy Kemala Atatürka: „Mír doma, mír ve světě“ a slogan „Ne válce“. Uživatelé sociálních médií to komentovali označením pokrytectví a zveřejněním fotografií rakety, na kterou se podepsala během smrtícího bombardování Afrinu .

V poslední době se v Turecku objevilo tolik příspěvků proti válce, že není snadné vybrat ty nejpokrytečtější, ani odhalit ty, kteří stojí přímo v rasistickém či protikurdském táboře. Ti, kteří Turecko dobře neznají, kteří si nejsou vědomi existence rasistů s jejich radostným křikem, když na kurdský lid dopadají bomby, by se brzy přesvědčili, že se jedná o zemi krajního odporu proti válce.

S ruským útokem na Ukrajinu nastala podobná situace v jistých kruzích, které se označují za levicové. Najednou si vzpomněly na SSSR a rozdělení mezi Východem a Západem a pokusily se vytvořit ospravedlnění ruského útoku na Ukrajinu ódami na socialismus. Grup Yorum, nejslavnější revoluční kolektiv hudebníků v Turecku od 70. let, se v tom ujal vedení. Nejprve kapela zveřejnila obsah ze svého nedávného koncertu v Moskvě s tím, že hrála „v mateřské zemi socialismu“. V dalším příspěvku otevřeně podpořili ruský postoj se slovy: „Podporujeme obyvatele Donbasu v jejich boji proti NATO a ukrajinskému fašismu“. Na levici byli i další, kteří sdíleli podobné postoje.

Postoj těchto skupin se nijak neliší od postoje rasistických a fašistických Turků, pokud jde o nemilosrdnou válku proti kurdskému lidu. Zatímco rasisté a fašisté podporují genocidní útoky na Kurdy oficiálním výkladem státu, tito lidé se snaží ospravedlnit směšnými obviněními kurdských národních hnutí a vůdců kurdského boje za svobodu a označují je za „nacionalisty“ nebo „stoupence imperialismu“. Nebudou používat slovo „revoluce“ pro revoluci v Rojavě, jejíž vliv se rozšířil po celém světě, a považují odpor národů Rojavy, tak důstojný, jak byl nákladný, za kapitulaci.

Těmito příklady nemám v úmyslu protestovat proti tomu, aby kdokoli stál proti válce, jakkoli je rasistický, nebo fašistický, nebo nepřátelský vůči Kurdům. Je dobré stavět se proti válkám, být protiválečný. To není nenormální. Nenormálnost spočívá v pokrytectví těch, kteří nadšeně vykřikují nad masakrem lidí v okolí, zatímco protestují proti válkám v dalekých zemích a překrucují pravdu…

Toto pokrytectví je bezpochyby projevem nedostatku morálky na základě osobního prospěchu. To je také základní důvod válek. Ti, kteří si myslí, že všechno zlo a pokrytectví je oprávněné, pokud jde o jejich vlastní zájmy, protestují proti válce, protože riskují právě tyto věci. To je případ rasistů a fašistů jak u moci, tak v opozici, jak na pravici, tak na levici. Oni nemají námitky proti válce proto, že na lidi na Ukrajině a v Donbasu padají bomby; dělají to proto, že jsou v sázce jejich zájmy.

Jak si v tom všem stojí Kurdové? Co si o tom myslí různá kurdská národní hnutí a vůdci kurdského boje za svobodu?

Je to zřejmé. Protestují jak proti ruskému útoku na Ukrajinu, tak proti tomu, že NATO a Západ házejí Ukrajinu na Rusko jako fotbalový míč. Důrazně také zdůrazňují, že ti, kdo jsou za tuto válku zodpovědní, jsou imperiální síly. Taková je pravda. Strany zapojené do studené války zahájily po pádu SSSR další válku o rozdělení a od té doby pak předváděly všechny způsoby nemorálního chování, aby podle svých zájmů přetvořily odporný řád, který nazývají „novým světem“.

Volba stran v potupném imperiálním inženýrství v této válce o rozdělení není protiválečným postojem. Je proválečným. Oblékání hesla „Žádná válka“ do nóbl šatů tuto ohavnost nemůže zakrýt. Pravda, revoluce, lidský život – tyto hodnoty vyžadují říkat NE válce ve všech aspektech života. Dělit lidi, kteří umírají pod padajícími bombami, na Ukrajince, Dombasany, Kurdy, Afghánce, Alevity, jezídy, křesťany, šíity nebo sunnity a podle toho zaujmout postoj je vrchol nemorálnosti.

Překlad Vladimír Sedláček