Jakkoli se to zdá být paradoxní, v kauze zákazu Komunistického svazu mládeže, ke kterému se uchýlilo ministerstvo vnitra, Městský správní soud v Praze fakticky potvrdil rozhodnutí ministerských úředníků, že je zakázáno myslet a politicky se angažovat dnes i do budoucna jinak než kapitalisticky a prokapitalisticky. Soudní argumentace tak svým způsobem završila pozoruhodné právní spekulace vnitra, které mají svůj počátek ještě v době koaliční vlády ČSSD, lidovců a unionistů. Klást si nekapitalistické politické cíle a odvážit se názoru o nekapitalistických alternativách a perspektivách české společnosti a lidské civilizace je prý podle vnitra a nyní i soudu v rozporu s ústavou.

Chatrnost argumentace zakazovatelů a její politická i ideologická účelovost je zcela zřejmá z toho, jak celá kauza začala a jak se vyvíjela. Na jejím počátku, když ještě ministerstvo vnitra řídil F. Bublan, se v kancelářích ministerstva zrodil nejprve negramotný návrh zakázat KSM pod záminkou, že je nepřípustné, aby se mladí ve své organizaci zabývali politickou činností. Ministerští úředníci vyrukovali tenkrát s komickou pseudoprávní konstrukcí, že politická činnost je prý vyhrazena pouze registrovaným politickým stranám a hnutím a nesmí se jí zabývat žádné jiné občanské organizace. Tak nebetyčně hloupá, ale byrokraty zcela vážně míněná tvrzení, zjevně odporující ústavě, úmluvám o lidských právech i zdravému rozumu, musela logicky propadnout. Ne snad proto, že by odpovědní dostali rozum, ale proto, že bylo neprůchodné pod podobnou záminkou chtít zakázat KSM a zapřít, že politickou činnost provádějí Mladí sociální demokraté, Mladí konzervativci a mnozí další.

První neúspěch úředníky neodradil, a tak se občanská i odborná právní veřejnost dočkala od vnitra nového zdůvodnění pro původní cíl, tedy pro zákaz nepohodlného sdružení. V době, kdy v České republice strany pravice a s nimi bohužel i ČSSD nikoli na papíře nebo slovy, ale v praxi dokončují totální privatizaci státního a veřejného podnikatelského majetku, je podle ministerstva vnitra a zmíněného soudu nepřípustné byť jen slovně a na papíře zastávat myšlenku o možném zespolečenšťování výrobních prostředků. V době, kdy je před očima veřejnosti nikoli evolučně, ale doslova explozivně veřejný majetek privatizován nejen ze zákona, ale i metodami přímého rozkrádání a tunelováním, je podle soudu zakázáno zastávat programově něco jiného.

Záminkou pro rozpuštění KSM se tak stala věta KSM stojí na straně úsilí o revoluční překonání kapitalismu a o nastolení ekonomických - odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení vlastnictvím společenským - a společenských - zavedení socialistické demokracie - podmínek pro budování socialismu jako prvního stupně k vytvoření společnosti komunistické, jejíž vybudování je konečným cílem. Na rozdíl od názoru ministerstva vnitra a mínění soudu, že KSM je pro jeho programové směřování nutné zakázat, ústavní Listina základních práv a svobod výslovně uvádí: Stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii... Dále pak Listina zaručuje, že vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu a že zákon stanoví, který majetek nezbytný k zabezpečení potřeb celé společnosti, rozvoje národního hospodářství a veřejného zájmu smí být jen ve vlastnictví státu, obce nebo určených právnických osob...

Pokud dnes probíhá extrémně rychlé vyvlastňování a extrémně ad absurdum prováděná, v řadě oblastí až totální privatizace státního, veřejného a družstevního podnikatelského majetku a řady služeb, znamená to, že vlastnické právo všech vlastníků v rozporu s ústavou nemá stejný zákonný obsah a některé formy vlastnictví jsou zbaveny zákonné ochrany. Pluralita vlastnictví je tvrdě omezována a potlačována ve prospěch politicky a mocensky preferovaných forem a skupin. Mladí, kteří jsou znechuceni českým gulášovým kapitalismem s jeho rostoucími sociálními přehradami a kteří vnímají katastrofické ekologické, ekonomické, sociální, politické a vojenské projevy a dopady systému, vyjadřují přesvědčení, že bude překonán.

Když konkrétní soudkyně podpořila zákaz svobody projevu a politické aktivity KSM, nijak se nevyrovnala s tím, že vnitro chce jednostranně potlačovat občanské a politické aktivity radikální levice ve prospěch občanských a politických aktivit radikální pravice. Pokud by měl být mladým zakázán program a názor spojený s perspektivou zespolečenštění, pak by musel být stejně tak zakázán program, názor a celá existující politická praxe extrémní privatizace. Ministerstvo vnitra je v této kauze jednoznačně institucí nikoli nezávislou - je mocenským prostředkem vlád, které tvrdě omezují pluralitu vlastnictví a které prosazují vznik sociálně ostře rozdělené společnosti. Jedná de facto ve prospěch stran a názorových skupin pravice. Soud v tomto případě, pokud by se chtěl přidržet Listiny základních práv a svobod, musel by přiznat radikálně levicovému sdružení mládeže alespoň v programové a názorové rovině a v projekci socialistické budoucnosti stejnou míru svobody, jakou vnitro přiznává opačné straně, tedy extrémním privatizátorům z ODS, KDU-ČSL, Zelených a dalším nejen v pouhých názorech a programu kapitalismu, ale také i v aktuální rovině výkonu moci. Konkrétní soudkyně obhajovala zákaz KSM slovy, že rozporoval právo občanů na soukromé vlastnictví, a to je přitom součástí jednoho z článků Listiny základních práv a svobod . Vůbec si nepřipustila, že jde o svobodu soutěže myšlenek a programů a že místo neústavního zakazování názorů by měl soud přiznat skutečný rozpor. Totiž protiústavnost extrémního a mnohdy totálního vyvlastňování a totální privatizace státního a veřejného vlastnictví a služeb.

5. dubna 2008, Miroslav GREBENÍČEK