Od loňského října jsi krajským zastupitelem Středočeského kraje, co tě vlastně přivedlo do politiky? Do politiky jsem šel, protože se mi nelíbilo co se okolo neustále děje. Řekl jsem si, že když už žiji jednou na světě, tak se pokusím ten svět, alespoň ten okolo mne změnit. A věř mi, že to někdy i jde.
O politicích se často říká, že se jen válejí, mají se dobře a moc toho
nenadělají. Je tomu tak?
No nevím teď, které politiky myslíš. Pokud jde o mne, tak jsem toho od voleb moc nepřibral, ani jsem nijak zvlášť nezbohatl. Neříkám, že za to co dělám na kraji nejsou nějaké peníze. Ale ty stejně dost z toho zase zpětně utratíš, pokud chceš v té politice něčeho dosáhnout. Mám na mysli provozní výdaje. Sem tam se nachomejtneš k nějakému rautu, ale moc jich není. Byl sem na dvou: na Středočeském sportovci roku 2008 v Mladé Boleslavi, kde jsem si sedl mezi diváky, neboť jsem netušil, že mám jít do nějaké VIP řady vpředu a na vystoupení žáků základních uměleckých škol.
No tak co teda dělá takový politik?
Politice se musíš věnovat nebo ne. Na krajské úrovni je to takový mezičlánek. Kdy tě to neživí, ale musíš se tomu věnovat, něco jako být neuvolněným starostou, s tím rozdílem, že lidé o tobě moc neví, že jseš. Na zastupitelstvo se musíš připravit třeba na nějakých tisíc stránek. Zde si to ulehčujeme v rámci klubu zastupitelů, kde je každý garantem něčeho. Ale třeba ve Výboru regionální rady, který rozděluje evropské peníze to je na jednání i několik tisíc stránek. To se potom ani nedivím, že jsou ty žádosti o dotace tak složité. Takže je to o tom, že studuješ podklady, ověřuješ si je a také musíš vědět co lidi chtějí, hlavně ti, kteří tě do funkce zvolili. Musíš se věnovat i stranickým povinnostem, navštěvovat odborné zázemí a také se postarat o to, aby lidé o tvé práci věděli.
Už ses stihl projevit a pro lidi něco udělat?
No, něco se podařilo. Nechci to brát na sebe, nejsem jedinečný. Jako klub jsme toho týmovou prací udělali docela dost. Především díky odlišné politické konstelaci a zrušení politického apartheidu ze strany pravice.
Pokud vím, tak jsi začal razantně návrhem výzvy Poslanecké sněmovně na
zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví a krajské zastupitelstvo to
schválilo…
Ano byl to můj nápad, ale bylo to za klub zastupitelů. Byl jsem rád, když ti něco schválí, ještě takový orgán, docela to elektrizuje.
Čemu se vlastně na krajské úrovni věnuješ?
Jsem členem Výboru regionální rady a místopředsedou Komise pro bezpečnost a Integrovaný záchranný systém. K tomu prvnímu musím říct, že tam se stále učíme. Nicméně hlavní body jsme již zvládli. Podařilo se změnit nastavení fondů a v době krize přesunout dost peněz do oprav komunikací. Nám se podařilo prosadit zajištění standardní kontroly projektů dle tabulek obestavěné plochy. Dlužno podotknout, že ve výsledku bylo Ministerstvo financí proti, ale schváleno to bylo a úřad se tím musí řídit při výběru projektů. K působení v bezpečnostní komisi snad jen tolik, že tam je hlavním tématem bezpečnost občanů, ale hlavně oblast hasičů. Byl jsem docela v šoku, když nám krajský ředitel policie vyprávěl jak víceméně všude to dobře funguje. Já takový pocit nemám.
Udělal jsi něco pro Milovice či Lysou?
V Lysé bohužel obchvat v další etapě není na pořadu dne. Ale není to vina kraje. Pokud jde o ty Milovice – hned po zvolení jsem kontaktoval jak České dráhy, tak i Správu železniční dopravní cesty ve věci elektrifikace trati 232. Když mi od SŽDC přišel dopis, že nejdřív v roce 2011, byl jsem dost zklamaný, ale nezoufal. Následovalo jednání jak se SŽDC, tak i na Ministerstvu dopravy a jinde. Zainteresoval jsem do toho samozřejmě i další lidi, kterým jsem moc vděčný, především europoslanci Jaromíru Kohlíčkovi. Musel to být tlak z více stran, jinak by se s tím nehlo. Pomůže to i Lysé, neboť řada milovičáků bude chtít nastupovat do prázdného vlaku a zmízí tak snad divoké jízdy auty ulicí směrem k nádraží. Mimo to, jsem jednal o zaměstnávání odsouzených, o základní umělecké škole v Milovicích a o dalších věcech. U té ZUŠ se přiznám, že kdyby nebyl zájem města o její zřízení, uvažoval bych o jiné formě, hlavně aby vznikla. Marx by s tím souhlasil. „Dotáhl“ jsem do Milovic náměstka hejtmana, aby se osobně seznámil s problematikou, také europoslance. Nemám problém jednat s kýmkoli kdo je ochoten jednat, nelíbí se mi však, když z jednání něco vyplyne a jedna ze stran to neplní a na mě se pak obrací strana druhá proč tomu tak je. Pokud jde o rozvoj konkrétního města je třeba mít vizi a hlavně udržovat kontakty s příslušnými místy. Samozřejmě se věnuji i jiným obcím, městysům a městům v kraji. Abych se nevznášel jen v oblacích – pomáháme v Milovicích s realizací dětských dnů, zde bych poděkoval i sponzorům – drogerii TETA, IRE Kotvas a restauraci U Janatů. Vždyť děti jsou to nejcennější co máme.
Jak probíhá jednání třeba na ministerstvu?
No budeš se divit, zcela normálně. Možná mám zkušenost z práce – pracuji ve státní službě jako vychovatel ve věznici. Zařizoval jsem formou žádanek keramickou dílnu, ateliér, rukodělnou dílnu, zahrádky…, můžu konstatovat, že v rámci státní správy se rozhoduje a jedná víceméně stejně, ale nejde o koruny, ale o milióny, někdy i v několika řádech.
Musí tě to bavit, co?
Ano, jinak bych to nedělal. Musím poděkovat své přítelkyni Vlaďce za toleranci. Ono by to bez spřízněné duše nešlo dělat. Někdo se musí postarat o rodinný krb.
Co parlamentní volby, kdyby všichni voliči našich měst tě
zakroužkovali, tak by ses tam dostal, že?
No to je pravda, ale zázraky se nedějí. Důležité je, aby volili stranu. Nejde přece o mne. Podle toho jak bude strana voliči zastoupena, tak teprve může něco prosazovat. A o to jde především. A jen tak na okraj, v parlamentu jsou lavice menší než na kraji a je tam tak docela tlačenice.
Jak dlouho chceš v politice být a co ještě chceš dokázat?
No jak dlouho tam budu musí rozhodnout voliči. A pokud jde o to co dokázat – držím se při zemi. Na celostátní úrovni jsem proti zahraničním misím, za spravedlivé zdanění a zachování sociální role státu. Osobně mám problém s výpalným v podobě autorských poplatků z prázdných nosičů dat. Pokud jde o nás, tak v Milovicích je na pořadu dne bývalá „nová“ ruská škola. Zde bohužel nikdo nebral mé postoje k této věci v roce 2006 vážně, takže jsme se pár let nepohnuli. Mým předsevzetím je revitalizace lokality Boží Dar s důrazem na zaměstnanost a ochranu přírody našeho životního prostředí. Prý se spojení Milovic vlakem přes Vlkavu na Boleslav dočkám až půjdu do penze, tak uvidím. Tak dlouho čekat nechci.
Díky za rozhovor a přeji hodně úspěchů.
Děkuji a jenom mi dovol vyzvat všechny, kdo chtějí, aby se nebáli a do politiky se zkusili zapojit také. Můžou se obrátit na mě, rád jim pomohu.
Václav Kohout
Náhledy fotografií ze složky Demonstrace proti US radaru v Praze 31.1.2009