Cestou jsme se ještě zastavili na poli cukrové třtiny, kde jsme usekli jeden stvol a ten jsme pak oloupaný cucali a musím říci, že byl až nechutně sladký. Hlavním exportním artiklem jsou na Kubě výrobky z třtiny: cukr, rum, nátěrové hmoty a desky z bagasa (odpad z třtiny), což je něco jako naše dřevotřískové desky. Třtinový cukr má opravdu velký význam o čemž svědčí i fakt, že existuje ministerstvo cukru, což je světový unikát. Třtina se sklízí v období sucha (listopad až duben) za pomoci lidí s mačetami. Výjimečně používají kombajny, protože sekání třtiny mačetos je tamní tradice a kubánský lid je na to hrdý. Její pěstování je nenáročné, postačí asi 15cm dlouhý klacík s očky zahrnout do země z kterého pak vyroste asi 3m vysoký stvol caně (cukrové třtiny).

  Další krátkou zastávku na občerstvení jsme uskutečnili ve městě Holguin. Jedná se o hlavní město stejnojmenné provincie, ve které se narodil Fidel Castro. Asi 6 km jižněji od Guardalavaca, na kopci se nachází Chorro de Maíta nejdůležitější odhalené indiánské pohřebiště v Karibiku. Jsou zde vystaveny kostry, které se datují do období 1490–1540 (více než 200 jich bylo exhumováno); ty kostry, které byly nalezeny v hrobech vykopaných před příchodem dobyvatelů, leží ve fetální poloze (tj. skrčené jako embryo) a ostatní, vykopané po jejich příchodu, jsou v křesťanské pozici, tj. natažené a se složenými pažemi. Když vstoupil na místní pobřeží Kryštof Kolumbus údajně dle historiků prohlásil, že nespatřil nikdy nic tak krásného. Na náměstí je zhotovena plastika evoluce kubánských dějin od dob indiánů přes příjezd Kryštofa Kolumba, španělskou kolonizaci až po socialistickou revoluci. V Holguin jsme navštívili kostel, Módu Praha a také společnost čínsko-kubánského přátelství, kde jsme potkali paní, která kdysi pracovala v někdejším Československu a naší řečí mluvila velmi obstojně. Hned nám nabídla něco k pití a byla škoda, že jsme zde neměli více času, protože jsme museli pokračovat dál napříč Kubou.

  Město Camaguey má kolem 400 000 obyvatel a co se počtu obyvatel týká, tak je třetí největší na Kubě po Havaně a Santiagu de Kuba. Bylo založeno roku 1514 a patří k jedněm ze sedmi nejstarších měst na ostrově svobody. Uličky zde jsou velmi nepřehledné, což byl účel aby se ztížilo dobývání města piráty, kteří ho nikdy nedobili. Do hotelu jsme dorazili pozdě odpoledne, ubytovali jsme se a vyrazili se osvěžit do hotelového bazénu, protože Camaguey leží v oblasti centrální Kuby a k moři je to daleko. Večer jsme strávili posezením v Casa de la Trova (taneční síň), při popíjení legendárního osvěžujícího nápoje mojito.

  Ráno jsme vyjeli na prohlídku města. Nejdříve jsme navštívili tržiště, kde jsme si mohli zakoupit ovoce a zeleninu za peso nacionale. Ochutnali jsme placku z rozemleté juky, což jeden z tradičních pokrmů stejně jako rýže do které jsou vmíchány červené fazole.

Poté jsme navštívili umělecký ateliér, kde nám kubánský výtvarník ukazoval jak ze dřeva vyřezává suvenýry pro turisty. Velmi mě zaujal obraz, kde je bombardována kubánská žena na přechodu strategickým bombardérem B-52. Z ateliéru jsme šli na náměstí Plaza de los Trbajadores (náměstí pracujících) s obrázkem Che-Guevary a nápisem Hasta la victoria Siempre (až do úplného vítězství). Bilbordy a nápisy s touto tématikou jsou na Kubě všude přítomné. Na náměstí jsme navštívili tamní klášter, který ve svých útrobách skrýval nádhernou zahradu.

Z náměstí pracujících jsme prošli hlavní třídou se spoustou stánků a obchůdků do muzea kultury a přírody, které se nachází kousek od nádraží. Přivítala nás paní průvodkyně a následně začala prohlídka zahrady. V zahradě je socha čůrajícího chlapečka, který má souvislost s tím, který se nachází v Bruselu. Poté jsme vyšli do prvního patra a tam se nacházela sbírka stolních servisů, lustrů a porcelánu. Jedna porcelánová váza byla dokonce z Československa. Zajímavý byl také obraz, jehož motiv byl celý zhotoven z lidských vlasů. Poté jsme sešli do přízemí, kde se nacházela fauna z celého světa.

Další den jsme se vydali navštívit kostel Mercedes, kde bylo dokonce i pražské Jezulátko. Tam jsme potkali člověka, který nás provedl spletitými uličkami starého města až k ulici Hermanos Aguero, která je poseta sochami tamních obyvatel, při různých činnostech. Když máte štěstí, tak potkáte skutečného živého člověka, podle kterého byla socha vytvořena, což se nám bohužel nepodařilo. Náhodou jsme potkali mladou patnáctiletou slečnu, která byla uváděna do stavu dospělosti. Toto je pro kubánské dívky největší událost v jejich životě, ještě větší než jejich vlastní svatba. Mladé dívce je uspořádána velká hostina a ona se pak neustále převléká do nových šatů, v kterých se nechává fotografovat. Poté jsme se vrátily zpět do hotelu a následující den vyjeli do Trinidadu na pláž Ankon do stejnojmenného hotelu. Pokračování příště...