Brzy ráno jsme vyjeli z Camaguey do města Trinidad. Jedná se o starobylé město v koloniálním stylu, které bylo založeno roku 1513. Je to město malých domků, které je v centru dlážděno kameny takže doporučuji kvalitní obuv. Dnes je památkou UNSCO. Od 16. století bylo zužováno nájezdy pirátů, avšak místní lidé se s piráty naučili obchodovat a tak se tamní obyvatelé stali boháči. Dalšího rozmachu dosáhlo město v 18. století v důsledku rozvoje cukrovarnictví a obchodu s otroky, kteří se dováželi z Afriky a Trinidad byl hlavní překladiště otroků pro celý Karibik. V 19 století byla vybudována pozorovací věž, která je dominantou krajiny a z které se hlídali otroci na plantážích. Pod vlivem událostí dějin zde došlo k povstání otroků, kteří požadovali zrušení otrokářství, což se jim během první války o nezávislost také podařilo. Dnes je město turistickým klenotem odkud se dají podnikat zajímavé výlety do okolí na pláž Ankon v Karibiku, Topes de Collantes což je tropická džungle v pohoří Escambray.

    Nejdříve jsme se zastavili u vyhlídkové věže z které je krásný výhled na Trinidad. Cestou k věži nás obklopili kubánské prodavačky suvenýrů a jejich ceny byly velmi lákavé, tak 10x nižší než v Havaně, takže jsem neodolal a zakoupil jsem si rumba koule a spoustu náhrdelníků ze semen a mušliček. Pokud někdy budete u oné věže, tak si vezměte krejčovské metry, které když rozdáte domorodcům, tak se vám štědře odvděčí. Následně jsem si zkusil jaké to je býti otrokem, když jsme vymačkávali na lisovacím zařízení šťávu z cukrové třtiny (guarapo), kterou jsme pak ochutnali a musím říci , že to bylo tak sladké, že to ani rum nevylepšil.

   Následně jsme se odjeli ubytovat do hotelu Ankon, který byl jeden z nejhezčích hotelů, jenž jsem na Kubě navštívil. Byl to rozsáhlí komplex s řadou bazénů, tenisových kurtů, spoustou barů a obchodním střediskem. Asi 50m od hotelu přes sad kokosových palem se rozprostírala nádherná pláž s bílým pískem a průzračnou tyrkysovou vodou Karibského moře. Vzhledem k tomu, že se jedná o zátoku, tak vlny byly velké asi jako u nás na rybníku, což značně zjednodušovalo plavání. Vždy večer se pořádalo představení kouzelníků a tanečníků, byl to takový kabaret pro turisty.

    Další den ráno jsme autobusem vyjeli do národního parku Guanayara v pohoří Escambray, které je po Sieře Maestře druhé největší na Kubě. Autobusem jsme vyjeli až k sanatoriu, které pro své vojenské jednotky nechal vybudovat Batista. Na kopci jsme se ocitli ve velmi husté mlze, tak že bylo vidět maximálně na 50m. Tam jsme přesedli do sovětského vozu ZIL, který se účasnil války v Angole. Potom co Fidel stáhl kubánské vojenské jednotky z Afriky, tak do vozidel byly namontovány sedačky pro turisty. Čína vyměnila benzínový motor za naftový, protože nafta je na Kubě o polovinu levnější než benzín asi 15 Kč za litr nafty. Zilem jsme jeli asi půl hodiny po velmi špatné cestě směrem do údolí a po zastavení jsme se ocitli jakoby v úplně jiném světě. V údolí byla pěkná přírodní restaurace, kde nám namíchali drink na zahřátí. Průvodce nám dělal Domingo, který mluvil lámanou češtinou, kterou se naučil v Praze, když pracoval v Motorletu. Po té co jsme dopili drink a objednali si oběd, tak jsme vyšli na asi 5km dlouhou okružní procházku džunglí po břehu říčky. Všude byly ohromné palmy, divoké kyselé mandarinky, bambusy, liány porostlé broméliemi a květiny jako třeba černooká Zuzana. Po úzkých lávkách jsme přecházeli malé potůčky a každou chvíli jsme se zastavovali u nejrůznějších léčivých stromů na rýmu, kašel, bolení břicha... Asi po dvaceti minutách jsme přišli k domečku, kde bydlel Orlando tamní poustevník, který se pohádal s ženou a následně odjel bydlet do džungle. Na prázdninách u něj byly dvě děti, které si hrály s papouškem a želvou a očividně byly spokojené. Orlando nám hned začal nabízet ovoce, což bylo velmi dojemné, protože nám nabízel vše z toho mála co měl a proto musím smeknout před laskavostí jeho srdce. Ukázal nám vybavení jeho chýše, které bylo velmi skromné dvě postele, v kuchyni na stole miska, bandaska a nůž. Na oplátku jsme mu dali nějaké dárky z našeho světa, což Orlandovi udělalo velikou radost. Po té jsme se přátelsky rozloučili a vydali se dál džunglí a po chvíli jsme už obdivovali velké termitiště, které hýřilo životem. Asi po čtvrt hodině jsme přišli k přírodnímu jezírku v kterém se dalo koupat, čehož někteří z nás také využili. U jezírka byl novodobý podnikatel, který prodával pití, které si přivezl na mule (kříženec samce osla se samicí koně). Následně jsme se vydali k cíli naší cesty, kterým byl překrásný 25m vysoký vodopád, kde jsme strávili asi 20 minut kocháním se tohoto romantického přírodního úkazu. Poté jsme se vrátili po druhé straně říčky zpět do přírodní restaurace, kde na nás čekalo dozlatova upečené, před-uzené kuře s rýží, ovoce, káva a zákusek. Po obědě jsme nasedli do Zilu a odjeli zpět k sanatoriu, kde jsme přesedli do autobusu a vrátili se do malebného hotelu Ankon. Další den jsem odpočívali na pláži a následující den po obědě jsme pokračovali dál napříč Kubou do města Cienfuegos (sto ohňů). Pokračování příště.