Stručná informace o VI. sjezdu KSK

VI. sjezd Kuby se konal ve dnech 16.-18. dubna (2011). Datum svolání tohoto několikrát odkládaného sjezdu nebylo zřejmě vybráno náhodně, sjezd probíhal ve dnech 50. výročí Američany financovaného a vojensky organizovaného vylodění kontrarevolucionářů na Playa Girón v zátoce sviní, a jejich zdrcující porážky. Tato událost je označována za první porážku USA v latinské Americe. V souvislosti s americkou invazí došlo k prohlášení Fidela Castra o socialistickém charakteru kubánské revoluce.

Sjezd byl zahájen mohutnou vojenskou přehlídkou, které se zúčasnili jednotky všech složek kubánských ozbrojených sil a přes milion kubánských občanů. Šlo o jasnou demonstraci masové podpory respektu, kterou Kubánci projevují Komunistické straně Kuby.

Přípravy na sjezd započaly v prosinci roku 2010 zahájením celonárodní diskuze o materiálech, které byly připraveny jako základ pro jednání sjezdu. Materiál měl název „Směrnice pro ekonomickou a sociální politiku strany a revoluce“ a ve dvanácti kapitolách, věnovaným jednotlivým oblastem hospodářské, sociální a politické struktuře země, mapoval současnou situaci rozebíral nedostatky a chyby a navrhoval opatření pro jejich nápravu. Cílem sjezdu bylo schválit taková opatření, která by zajistila podmínky pro překonání současné obtížné ekonomické a sociální situace země, zaviněné především přes 50 let trvající americkou blokádou a živelnými pohromami, ale i chybami zaviněnými vlastními omyly při řízení státu.

Podle zprávy, kterou na sjezdu přednesl soudruh Raúl Castro, diskusí o předloženém materiálu se zúčastnilo 8 913 838 občanů na 163 000 schůzích v závodech, v obytných čtvrtích a v nejrůznějších masových organizacích. Z původně v materiálu předložených 291 návrhů jich bylo 16 přiřazeno k jiným, 94 zůstalo beze změny, u 181 došlo ke změnám obsahu a do nových směrnic bylo zařazeno 36 nových podnětů, takže sjezdu předložený materiál obsahoval 311 návrhů na provedených potřebných organizačních opatření, která mají napravit současný hospodářský a sociální model tak, aby zaručil zachování a nezvratitelnost socialismu, ekonomický rozvoj země a zvyšování životní úrovně občanů. Nejvíce připomínek bylo ke kapitole „sociální politika“ a ke kapitole „makroekonomická politika“, která obsahuje návrhy z oblasti platové a cenové politiky, daní a užívání dvojí měny v národním hospodářství a systému obchodní sítě. Celkem 162 připomínek bylo zohledněno v otázce zrušení přídělového systému, který byl zaveden jako záruka stejného přístupu všech občanů k základním potravinám, hygienickým potřebám a vybraným druhům průmyslového zboží. Všechno zboží, zahrnuté do lístkového systému, se dnes prodává za státem vysoce dotované ceny. Tento systém je již v současnosti pro stát finančně neúnosný. Je brzdou snah o zvýšení produktivity práce a pro uplatňování socialistické zásady „každý podle svých schopností, každému podle jeho práce“. Jeho odstranění nemůže být jednorázovým aktem. Předpokládá totiž nutná opatření v oblasti mezd a v systému sociálních podpor, důchodů a v oblasti cenové. V podstatě hlavní podmínkou je zvyšování produktivity v celém národním hospodářství a v hledání nových možných příjmů a úspor ve státním rozpočtu. Kuba jako socialistický stát nemůže postupovat metodou „šokové terapie“, kterou praktikují neoliberalisté pod taktovkou Mezinárodního měnového fondu. Návrhy ke změnám v těchto dvou kapitolách představovaly 51% všech návrhů.

Další významný počet připomínek byl podán ke kapitolám o veřejné dopravě, k oblasti školství a vzdělávání, k zavedení jednotného měnového systému, k úrovni služeb ve zdravotnictví a k bytové výstavbě.

Raúl Castro ve svém projevu věnoval zvláštní pozornost otázkám zvýšení efektivnosti práce státní administrativy. Jde o to zbavit ji značné části úkolů, souvisejících s provozem státních podniků, se správou krajů, okresů a měst a s provozem podniků a za řízení, které mají velký význam pro služby obyvatelstvu, ale pouze okrajový pro hospodaření státu. V tomto smyslu by bylo možné přenést část pravomocí na vedení podniků a na místní administrativní orgány a předat drobné, vesměs řemeslnické provozovny do osobního nebo družstevního vlastnictví. Ze státního aparátu by se mohlo postupně uvolnit až půl milionu pracovníků, kteří by přešli do výrobního sektoru nebo převzali do osobního nebo družstevního vlastnictví nejrůznější drobné provozovny. Tento proces již probíhá. Od října 2010 přešlo do soukromého sektoru přes 20 tisíc drobných provozoven. Připravují se nové zákony, které zaručí širší přístup k úvěrům, k možnosti širšího pronájmu nebo přídělu větších ploch pozemků pro jejich bezplatné využívání pro zemědělskou výrobu a zajištění odběru jejich produktů státem za zvýhodněné ceny. To vše za předpokladu respektování příslušných zákonů a řádného placení daní.

V souvislosti s nutností zvyšování efektivity národního hospodářství upozornil Raúl Castro na nutnost skoncovat se schůzováním a nejrůznějšími oslavami v pracovní době. Kritizoval i pořádání dobrovolných brigád bez řádné přípravy a jasně stanoveného účelu.

Mimořádnou pozornost věnoval stavu ozbrojených sil a zajištění jejich modernizace a přípravy k obraně vlasti. Potvrdil platnost doktríny všelidové obrany proti eventuální invazi. Zdůraznil nutnost neustálé péče o rozvoj školství, zdravotnictví, sportu a kultury a důležitost výchovy mládeže k respektování národní historie a revolučních tradic. Za zmínku stojí i pasáž o účasti církve na první revoluci proti Španělsku v polovině 18. století a o současné spolupráci nejvyššího státního vedení s představiteli církví při řešení některých závazných otázek. Příslušnost k některé z církví nesmí být překážkou pro vstup do strany.

Nelze opomenout ani připomínku o nutnosti rozšířit počet žen, černochů, míšenců a mladých ve stranických i státních orgánech s přihlédnutím k jejich schopnostem a zásluhám. V části věnované zahraniční police vysoce ocenil snahy národů Latinské Ameriky o postupnou integraci a úlohu, kterou v tomto procesu hraje Venezuela pod vedením Hugo Cháveze. Oznámil, že v červenci se bude v Caracasu konat konference představitelů třiceti států, které mají zájem založit Komunitu latinskoamerických a karibských států (CELAC). Tato nová organizace by měla sdružovat všechny americké státy kromě USA a Kanady a měla by nahradit dosavadní Organizaci amerických států (OAS). Ve vztahu k USA zopakoval nabídku na jednání o jakýchkoliv problémech s podmínkou, že nebudou stanoveny předběžné podmínky a bude jednáno na základě rovnosti a respektu principu suverenity. Taková jednání by se jistě zabývala i otázkou pětice kubánských hrdinů, vězněných nespravedlivě v USA.

Základem zahraniční politiky Kuby zůstane i nadále internacionalismus. Kuba bude dál pomáhat potřebným zemím bezplatně v oblastech školství a zdravotnictví a v případech přírodních katastrof.

V současnosti má KS Kuby 800 000 členů. Na sjezdu je zastupovalo 1 000 zvolených delegátů. Sjezd přijal tři závěry:  

1. Schválil zprávu, kterou přednesl s. Raúl Castro

2. Přijal rezoluci o Směrnici o ekonomické a sociální politice KSK. V ní uložil Ústřednímu výboru, aby připravil pro Národní shromáždění podklady pro vydání zákonů, které by jednotlivé návrhy opatření zavedly do praxe.

3.  Přijal rezoluci o zdokonalení orgánů lidové moci, o zdokonalení volebního systému a o administrativním a politickém uspořádání státu. 

Účelem je vymezení pravomocí stranických a státních orgánů. Nadále mají být vysoké stranické a vládní funkce vykonávány jen po dvě po sobě následující období.

Dale přijal usnesení o svolání celostátní konference na leden 2012. Na ní má být provedena prověrka, jak se usnesení sjezdu zavádějí do praxe. Konference má schválit usnesení, že ÚV stejnou prověrku musí provádět 2x ročně na svých zasedáních. Podobně mají postupovat i krajské a oblastní orgány strany.

Sjezd zvolil nový ÚV a předsednictvo ÚV. Prvním tajemníkem byl zvolen s. Raúl Castro a druhým tajemníkem s. José Ramón Machado Ventura, který patří mezi historické vůdce kubánské revoluce. Počet členů předsednictva byl snížen z 24 na 15. Do patnáctičlenného předsednictva ÚV byli jako nový členové zvoleni: první tajemnice hlavního města Havany, ministr vysokého školství a třetím je viceprezident Rady ministrů, který je zodpovědný za dohled nad uplatňováním opatření, schválených na VI. sjezdu.

Nový ÚV má 115 členů, z toho je 48 žen, což je třikrát více než v minulém. Je v něm dále 36 černochů a míšenců, tedy o 10% víc než dříve. Z ÚV odešlo 59 bývalých členů. Během debaty o návrzích na členství v obou orgánech byla ostře kritizována skutečnost, že strana zanedbala odbornou přípravu mladých a schopných členů pro výkon vyšších stranických a státních funkcí.

V projevech s. Raúla Castra a během diskuzí v průběhu sjezdu byly několikrát zmíněny zásluhy s. Fidela Castra o vítězství a upevnění kubánské revoluce a KSK a jeho podněty ke zdokonalení práce strany. Soudruh Fidel Castro se sjezdu zúčastnil až v poslední den jako delegát za provincii Santiago de Cuba.

Na sjezd nebyly pozvány delegace zahraničních komunistických stran.

Soudruh Raúl Castro na závěr poděkoval všem národům socialistického tábora, za to, že umožnily kubánské revoluci svou nezištnou pomocí přežít, ale i nadále se rozvíjet. Dále poděkoval vládám všech zemí, které rok za rokem požadovaly v OSN zrušení americké blokády proti Kubě, a ujistil národy Třetího světa a zvláště národy Latinské Ameriky a Karibiku, že mohou vždy počítat se solidaritou a pomocí Kuby. Vyjádřil bratrský pozdrav všem komunistickým stranám a pokrokovým silám celého světa, které bojují za prosazení myšlenky, že lepší svět je možný.

Celý průběh sjezdu, debaty i přijaté závěry jsou jasným důkazem toho, že kubánský lid je pevně rozhodnut jít i nadále cestou budování socialismu.