Rozhovor Haló novin s Bárbarou Elenou Montalvo Álvarez, kubánskou chargé d'affaires v ČR

Se zájmem jsme v ČR sledovali nedávné volby na Kubě. Zajímavá byla nejen vysoká účast voličů, ale i fakt, že většina z nich odevzdala hlas kandidátům a kandidátkám, navrženým za poslance do Národního shromáždění Kubánské republiky.

Dovolte mi dotaz, který vychází spíše z pozice těch, kteří Kubu kritizují: Bude to chytrý parlament?

Vezmeme-li v úvahu, že více než 70 % kandidátů jsou absolventi vysokých škol, další pak jsou středoškoláci, technici, lidé s maturitou, pak je možné říci, že je to parlament s vysokým stupněm vzdělanosti a připravenosti. S dělníky, studenty, rolníky, předsedy družstev, pekaři, důchodci, se o zodpovědnost dělí profesionálové z nejrůznějších oborů - renomovaní vědci, umělci, hudebníci, malíři, básníci, sportovní legendy i aktivní sportovci, teologové, učitelé všech stupňů škol, akademici. Snažíme se, aby náš parlament byl odrazem současné kubánské společnosti, a zvoleni byli i významní intelektuálové, a nejen z umělecké a literární fronty.

Byli občané vyzýváni, aby šli volit?

Ano, byli. Považujeme za velmi důležité, aby se podíleli na celém volebním procesu a aby právě oni zvolili parlament. Občan může hlasovat pro všechny kandidáty, nebo jen pro některé, nebo pro žádného. Záleží na něm, jak se rozhodne. Pokud vhodil do volební schránky neoznačený hlasovací lístek, byl však jeho hlas neplatný. Je to okamžik, kdy rozhodnutí leží jen voliči. A většina zvolila takový parlament, ve kterém se cítí být zastoupena.

V jakém ovzduší proběhly volby?

V poklidném, normálním, jako vždycky. Lidé šli volit i přesto, že v některých oblastech intenzivně pršelo. Navzdory tomu, což se někdy říká, je Kuba stabilní, organizovaný stát, postupně překonávající nejrůznější potíže. Žádní vojáci volební schránky nehlídali, sčítání hlasů tradičně probíhalo veřejně...

V Parlamentu ČR někteří poslanci zklamali důvěru svých voličů, jako například páni poslanci Josef Melčák a Michal Pohanka, kteří se zpronevěřili voličům ČSSD. Odvolat je z funkcí není však možné. Jak je tomu v Národním shromáždění Kubánské republiky?

Vaše otázka mi umožnila zmínit se o jednom z podstatných rysů kubánského volebního systému. Ano, všichni poslanci na všech úrovních, od obecních zastupitelstev až po Národní shromáždění Kubánské republiky - jsou odvolatelní v kterémkoliv okamžiku výkonu svého mandátu! Kromě toho jsou povinni skládat ze svého působení účty svým voličům.

Kdo může dát podnět k jejich případnému odvolání?

Zákon stanoví, že poslanci obecních zastupitelstev mohou být odvoláni jen těmi, kdo je zvolili, provinční poslanci a poslanci Národního shromáždění mohou být odvoláni obecními zastupitelstvy, která je nominovala, a členové Státní rady mohou být odvoláni Národním shromážděním. Například v případě obecních zastupitelstev může být odvolání iniciováno na návrh zastupitelstva, jehož je příslušný poslanec členem, nebo na popud nejméně 20 % voličů z volebního okrsku, kde byl poslanec zvolen. Kterýkoliv poslanec může na řádném zasedání navrhnout odvolání jiného člena zastupitelstva. Nebo, pokud jde o písemný návrh, musí být podpořen, jak jsem již řekla, nejméně podpisy 20 % voličů. Pak následuje druhá fáze, kdy je záležitost projednávána ve volebním okrsku a poslanec, navržený na odvolání, se k tomu může vyjádřit. Pokud je rozhodnuto hlasovat o odvolání, hlasuje se tajnou a přímou volbou. Vysvětluji to velmi obecně, ale zákon samozřejmě uvádí všechny podrobnosti.

A již se tak na Kubě stalo, že byl poslanec sesazen ?

Nevím přesně, v kolika případech, ale samozřejmě se stalo, že byli poslanci odvoláni. Téměř vždy je to důsledek nesprávného chování nebo jednání, když dojde ke ztrátě vážnosti, důvěryhodnosti poslance, nebo když poslanec neplní své úkoly.

V ČR kolují řeči, že prý je na Kubě naléháno na občany, aby chodili k volebním urnám?

U nás je volební akt naprosto svobodný a dobrovolný. Těžko si představit, že by se osm milionů lidí dalo nějak donutit volit. Neexistuje žádné nařízení, které by se dalo tímto způsobem vykládat, tedy vytáhnout lidi z domova, aby šli volit. Může se stát, že někdo není schopen dojít do volební místnosti, a tak za ním, přeje-li si to, dojde domů volební komise. Nemáme zájem o vynucený hlas. Jde nám o to, aby hlasování bylo svobodné a vycházelo z přesvědčení člověka.

Jak tedy vysvětlíte tak vysokou účast voličů?

Jednoduše. Kubánci mají potřebu podílet se na nejdůležitějších rozhodnutích týkajících se rozvoje země a jejích problémů. Nejsme pasivní, lhostejní. Máme svou roli a chceme ji hrát. Na Kubě je běžné, že než je zákon projednáván a schvalován v parlamentu, tak proběhne diskuse s těmi, jichž se dotýká.

Uveďte konkrétní příklad...

Tak například když se v roce 1994 schvaloval nový daňový zákon, proběhla k němu, vzhledem k jeho budoucím dopadům, diskuse ve všech kolektivech na pracovištích po celé zemi. A z těchto diskusí vzešly návrhy na úpravy, které byly vtěleny do návrhu, jenž byl v závěru schválen parlamentem. Nebo Národní sdružení malých soukromých rolníků (ANAP) předložilo svého času návrh zákona o družstvech. Podnět se zpracoval a byl dán k prodiskutování všem uskupením, družstvům a kolektivům zemědělských dělníků. A finální návrh, schválený pak parlamentem, skutečně zrcadlil mnohé připomínky soukromých rolníků. Na Kubě máme možnost podávat námitky, návrhy, kritizovat, vyjádřit se k návrhům zákonů předtím, než se opravdu stanou zákony. S veškerou úctou k postupům jinde ve světě, tento mechanismus považujeme za lepší... Vždycky se pobaveně směji, když slyším, že prý na Kubě není pluralita názorů. Kdo to říká, ten nezná Kubánce. Opravdu nás nezná.

Kubánská opozice si stěžuje, že prý nemůže postavit do voleb svého kandidáta a nemá tak právo, aby byl zvolen její člověk...?

To není pravda. Nic nebrání tomu, aby byli navrženi nebo voleni. Musí si jen najít v místě bydliště někoho, kdo opozičního kandidáta navrhne na volební kandidátku. Nominační shromáždění jsou otevřená a veřejná. Svého času byl jeden z tzv. disidentů, Indemiro Restano, ve svém bydlišti navržen a zařazen na kandidátku. Pak však nebyl zvolen. Ono je snadnější dělat ze sebe oběť a říkat, že nemohu kandidovat, než přijmout výzvu, být navržen a podrobit se hlasování.

Má možnost kandidovat do kubánského parlamentu církevní hodnostář?

Chtěla bych zdůrazni, že fakt, zda je člověk věřící nebo ateista, není podstatný, nehraje roli při posuzování, jestli máme dát kandidátovi nebo poslanci hlas. Četla jsem spoustu životopisů kandidátů a nepamatuji se, že by se tam někdy uvádělo, zda je katolík, evangelík, santero nebo ateista. Někteří společensky aktivní lidé jsou členy nebo představiteli náboženských institucí, jsou v mém bydlišti váženi a uznáváni, zabývají se záslužnou prací, a tak se přirozeně dostávají i na kandidátky a jsou zvoleni. Právě teď je mezi poslanci pastor, který pracoval v Ekumenické radě na sociálních projektech a předsedá Pamětnímu centru Martina Luthera Kinga. Nebo jiný příklad - pastorka, žena, se podílela na budování sociálních zařízení a v současnosti předsedá Světové radě církví pro Latinskou Ameriku. Je rovněž předsedkyní nábožensko-kulturní společnosti Yoruba.

Na kandidátky pro volby do národního shromáždění bylo nominováno 42,16 % žen. S tím se nemůže pochlubit ve volbách žádná země EU...

To je pravda. Již v předcházejícím období nás bylo více než 33 % a teď jsme získaly ještě větší zastoupení. Tyto počty však nejsou nijak určovány, vznikají přirozenou cestou. A jsou logické. Je faktem, že pokud jde o práva žen, rovnost pohlaví a podporu, kterou nám stát dává, abychom mohly být takto aktivní, předčíme i některé rozvinuté země... Ale to by bylo téma na další rozhovor.

7. února 2008, Jan JELÍNEK