KSČM*Příručka pro komunální politiky zde ke stažení*Výsledky voleb pro KSČM*Naši lidé*Nymbursko jako na dlani*Minulost jaká byla*Náš program

Aktuality

  • Likvidace cukrovaru Hrochův Týnec v obrazech ke stažení ZDE
  • Milovické UCHO je ke stažení ZDE
  • Jste svědky korupce u sebe doma, nahlašte nám ji a budeme proti ní společně bojovat!

  • Zpravodaj OV KSČM Nymburk podzim 2011 ke stažení zde
  • Zpravodaj OV KSČM Nymburk ke stažení zde
  • Podporujeme české vědce!
  • Spočítejte si svou ekologickou stopu!
  • "Ať žije vláda! . . . . . Ale za svoje."

    ...

    Poslanci KSČM ve Středočeském kraji PS PČR

    1. JUDr. Stanislav Grospič, 44 let, člen KSČM, právník, Mladá Boleslav
    2. Bc. Miloslava Vostrá, 44 let, členka KSČM, ekonomka, Braškov
    3. Bc. Jan Klán, 26 let, člen KSČM, student VŠ, Záboří nad Labem

    Koutek poezie

    Mějme je rádi

    Každý roku začátek, ohlédnem se nazpátek. Abychom si byli jistí, že nejsme jen pesimisti.
    Máme vládu, prezidenta, každému z nich roste renta. Správně jsme se snažili, tak nám všechno zdražili.
    Byli přitom spravedliví. Jenom hlupák se jim diví. Proč chudákům přidávat? Stejně budou nadávat.
    Podle vlastní logiky volí prvky taktiky. Snadněji se přece postí, ten kdo nemá všeho dosti.
    Proto dají sami sobě v této lidsky těžké době. Nač jsou lidu hmotné statky? Zbytečně by dělal zmatky.
    Rádi nesou tíhu moci a činí tak ve dne v noci. Jen když mohou svému lidu přinést v žití trochu klidu.
    Vzali by i větší věno. Bohužel. Je dokradeno. Heslo však zní: „Nepřestat. Chudé lidi potrestat.
    Když nebudou mít žádnou sílu, těžko vyhrabou se z jílu“. A tak mocní svojí pílí míří směle k svému cíli.
    Řekněte. No není hezká, cesta do prdele Česká?

    Počasí

    Haló noviny GUE-NGL logo GUE-NGL logo

    Sociálně právní poradna KSČM

    poradna@kscm.cz

    Naši odborníci se budou snažit zareagovat na vaše dotazy nejpozději do 7 pracovních dnů.
    Nabízíme vám poradenství v těchto oborech:
    •lidská práva a sociálně právní ochrana dětí
    •občanské právo
    •pracovní a správní právo
    •sociální problematika
    •zdravotní problematika
    •bytová problematika
    •školská problematika,
    sociálně patologické jevy
    dětí a mládeže
    •genderová problematika
    •ekologická problematika
    •finanční poradenství
    •bezpečnostní problematika
    •zemědělská problematika
    S důvěrou se obracejte na odborníky KSČM.
    Upozornění: Tato občanská poradna nemůže v žádném případě nahrazovat kompetence orgánů státu nebo plnit úlohu arbitra.


    Priority volebního programu KSČM

    * Práce pro všechny za spravedlivou mzdu

    * Žádná tolerance k omezování sociálních jistot, důstojný život i pro seniory

    * Investice do lidí, vědy a nových technologií jako základ boje proti krizi

    * Zdravé životní prostředí a trvale udržitelný rozvoj, regulace trhu

    * Bezpečí pro občany, spravedlivý trest za každé bezpráví

    * Demokracie a lidská práva – KSČM pojistkou demokracie

    * Společnost vzdělání a kultury

    * Šance pro mladé na kvalitní život

    * Rovný přístup k informacím a rozvoj informačních technologií

    * Život v míru, bez vojenských paktů, cizích základen a válek


    Karel KRYL

    Karel Kryl

    Demokracie rozkvétá, byť s kosmetickou vadou: ti, kteří kradli po léta, dnes dvojnásobně kradou, ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes nadělali zrádce. Ti, kdo nás léta týrali, nás vyhazují z práce, a z těch, kdo pravdu zpívali, dnes na dělali zrádce.

    Demokracie prospívá bez nás a pragmaticky, brbláme spolu u píva, jak brblali jsme vždycky, farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky. farář nám slíbil nebesa a čeká na majetky, my nakrmíme forbesa za dvě či za tři pětky.

    Demokracie zavládla, zpívá nám Gott i Walda, zbaštíme sóju bez sádla u strejdy McDonalda, král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem. král Václav jedna parta je se šmelinářským šmejdem, pod střechou jedné partaje se u koryta sejdem.

    Demokracie panuje od Aše po Humenné, samet i něha v pánu je a zuby vylomené, Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli. Dali nám nové postroje a, ač nás chomout pálí, zaujímáme postoje, místo abychom stáli.

    Demokracie dozrává do žaludečních vředů, bez poctivosti, bez práva a hlavně bez ohledů, a je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu. A je to mýlka soukromá, snad z optického klamu, že místo srdce břicho má a místo duše tlamu.

    Jdi na obsah Jdi na menu
     

    Úvod

     Několik set stran textu s 297 změnami existujících Smluv. Původních 36 protokolů, z nichž některé byly zrušeny, jiné změněny nebo nahrazeny novými. Několik desítek (65) Prohlášení. To vše má stejnou právní sílu jako smlouva u nás doposud nazývaná Ústavní smlouva. Není tedy možné tento text vyčerpávajícím způsobem rozebrat. Lze pouze vybrat určité pasáže a ty komentovat.

    Obrazek

    Už způsob přijetí není příliš demokratický. Společná deklarace vlád Unie přijatá v Berlíně u příležitosti oslav 50 let od Římských smluv si určila za cíl přijmout novou společnou Smlouvu do voleb nového Evropského parlamentu v roce 2009.
           Toto rozhodnutí potvrdila Rada EU 21. a 22. července 2007. Zasedání Rady se vrátilo k nejhorším tradicím EU a předvedlo nám uzavřené jednání, které je naprosto bez jakékoliv kontroly občany.
           O měsíc později představilo portugalské předsednictví návrh, který byl Radou schválen ve dnech 18. a 19. října. Za slabé dva měsíce bylo vše skončeno. Tato rychlost nám sama o sobě jistě napoví, jaké demokratické procedury asi použili vedoucí státníci Evropské unie.
           Mimochodem dvojité NE, kterým Ústavní smlouvu ocenili Francouzi a Holanďané, znamenalo také odmítnutí metody, která byla při její přípravě použita. Tajné vyjednávání mezi státy, bez jasného zveřejnění obsahu a hlavně odmítnutí jakékoliv veřejné diskuse.
          Po epizodě s Ústavní smlouvou se zdálo, že se vlády zemí EU již k podobným praktikám neuchýlí. Naopak. Vlády prokázaly místo vstřícnosti jasnou vůli vyloučit občany EU ze všech diskusí o budoucnosti Unie. Zjevně ono dvojí NE vyděsilo „šéfy“ EU, a ti již nechtějí žádná sebemenší rizika. Vše má být provedeno velmi rychle, aby občan nestačil reagovat. Diskuse spojené s požadavkem konsolidovaného textu smlouvy z Lisabonu v Parlamentu České republiky jsou jen drobnou arabeskou na okraji těchto snah.
          Zjevně lze vlády, které chtějí tuto smlouvu schválit referendem, spočítat na prstech jedné ruky. Mezi nimi evidentně chybí Česká republika. Tento způsob schvalování oprávněně kritizuje řada nevládních organizací v celé EU. Co jiného než smlouvu takovéto důležitosti by mělo řešit referendum ve všech státech EU?

    Obsah Smlouvy

         1. Úvod
           „Smlouva, která mění“ dvě v současné době platné Smlouvy. Jde o Smlouvu o Evropské unii (SEU) a Smlouvu o fungování Evropské unie (SFEU). Připomeňme si, že Smlouva o EU je Smlouvou z Maastrichtu ve znění změn z Amsterdamu a Nice. Smlouva o fungování EU je pak smlouva z Říma z roku 1957 ve znění pozdějších smluv. Preambule SEU byla pozměněna doplněním věty, že se EU má inspirovat náboženským odkazem Evropy. Pokud by měl být tento odkaz ponechán, půjde o vítězství obskurantů a o velmi podstatný ideologický krok zpět. Je třeba žádat, aby s odkazem na laický stát byla takováto věta jasně odmítnuta. Věřím, že by se tak mělo stát nejen ve Francii a České republice.
      
    1. Konkurence

           V tisku  se mnoho hovořilo o tom, že Nikolas Sarkozy, francouzský prezident, prosadil, že „volná, ničím nenarušovaná konkurence“ se již neobjevuje jako cíl Unie. Jde jistě o symbolické vítězství těch, kteří jsou proti přijetí Smlouvy. To sice není málo, ale má to vůbec nějaký větší smysl?

           Princip konkurence zůstává přítomen v řadě článků smlouvy. Např. čl. 105 (nyní 127) SFEU jistí „zásadu otevřeného tržního hospodářství s volnou soutěží“. Navíc je zahrnut ve většině legislativních aktů EU, které zůstávají v platnosti. Zvláště ty, které liberalizují veřejné služby (dále nazvány „obecné služby“¨).
           Konečně – aby se předešlo dezinterpretaci – Protokol o vnitřním trhu a hospodářské soutěži jasně připomíná princip, na kterém se staví: „Vnitřní trh podle článku 2 Smlouvy o Evropské unii zahrnuje systém zajišťující, aby hospodářská soutěž nebyla narušována“. Tím se volná, ničím nerušená konkurence opět dostává mezi cíle Unie, odkud se zdánlivě ztratila. Aby byla celá věc řádně zajištěna a aby bylo jasno, že nejde o žádný teoretický cíl, konstatuje uvedený Protokol, že „za tímto účelem Unie v případě potřeby přijme opatření podle ustanovení Smluv“.
           Jak je vidět, síla práva na konkurenci zůstává stejná. Zůstává právo organizátora Unie, normotvorné právo „ústavní“, které ve většině případů redukuje ostatní texty Smlouvy na úroveň prázdných deklarací bez praktického dopadu.
           Změna článku 93 (nyní 113) SFEU, která se vztahuje na daňovou harmonizaci a na celou legislativu vztahující se na daň z obratu, poukazuje na to, že tato harmonizace se má provádět s cílem „zabránění narušení hospodářské soutěže“. Přitom tato harmonizace zůstává podrobena jednohlasnému souhlasu států. Protože některé státy nemají daňové předpisy určující daň tohoto druhu u společností, je zřejmé, že tato harmonizace není na pořadu dne.
     
    1. Obchodní politika – pohyb kapitálu

           Obchodní politika Unie má za cíl „povzbuzovat integraci všech zemí světové ekonomiky včetně postupného odstraňování překážek mezinárodnímu obchodu“ (nový článek 10a (nyní 21) odst. 2 písm. e) SEU). Všeobecný volný trh zůstává nepřekročitelným obzorem evropských politik. Tento cíl je potvrzen v rozšířené podobě článkem 188b (nyní 206) SFEU, který říká, že Unie „přispívá ve společném zájmu k harmonickému rozvoji světového obchodu, k postupnému odstranění omezení mezinárodního obchodu a přímých zahraničních investic a ke snižování celních a jiných překážek.“ Tento článek mění současné znění Smluv ve smyslu ještě větší liberalizace. V původním článku se nevyskytují přímé zahraniční investice ani „jiné“ překážky. Tento poslední výraz znamená „netarifní překážky obchodu“. Jde například o normy chránící zákazníky, životní prostředí, aj. Sem je také cílena liberalizační politika vedená mj. WTO (Světovou obchodní organizací). Konsensus (shoda všech států) je zatím vyžadován u obchodních dohod „v oblasti obchodu kulturními a audiovizuálními službami, pokud by tyto dohody mohly ohrozit kulturní a jazykovou rozmanitost Unie“ (čl. 188c (nyní 207) odst. 4 písm. a)) a „v oblasti obchodu sociálními, vzdělávacími a zdravotnickými službami, pokud by tyto dohody mohly vážně narušit vnitrostátní organizaci takových služeb a ohrozit odpovědnost členských států za jejich poskytování“ (čl. 188c (nyní 207 odst. 4 písm. b)). Zde ovšem zůstává k zodpovězení otázka: Kdo rozhodne, že taková rizika existují?

            Změny Smluv se zjevně nedotýkají svobody pohybu kapitálu, a to nejen mezi členskými státy, ale i se třetími zeměmi (čl. 56 (nyní 63) SFEU) a shoda všech států je vyžadována u všech opatření, která by měla omezit liberalizaci pohybu kapitálu (čl. 57 (nyní 64) odst. 3 SFEU).
      
    1. Úloha Evropské centrální banky (ECB), měnová politika

           Stabilita cen se v současné SEU mezi cíli Unie neobjevuje (změněný čl. 3 SEU). Byl to jednoduše jeden z cílů ECB, vyskytující se v čl. 105 (nyní 127) SFEU. Pokud tedy přidáme tento úkol k cílům Unie, prakticky nic se nezmění. Je ale více než symbolické, že se nic neříká o inflaci. Přitom právě inflace je jednou z příčin nerovnováhy světové ekonomiky. Tento čl.105 (nyní 127) se v SFEU zachoval a navíc je zde nový čl. 245a (nyní 282), který ukládá ECB přijímat opatření nezbytná k plnění svých úkolů. Nezávislost ECB je zachována (čl. 108 (nyní 130) SFEU) a má jako jediný úkol udržování stability cen – v protikladu k jiným centrálním bankám.

           Mezivládní konference ve svém Prohlášení k článku 104 (nyní 126) Smlouvy o fungování Evropské unie „potvrzuje svou oddanost cílům Lisabonské strategie“, podporuje konkurenceschopnost a vyzývá k „restrukturalizaci příjmů a výdajů veřejných rozpočtů za současného dodržování rozpočtové kázně v souladu se Smlouvami a s Paktem o stabilitě a růstu“. Stanovuje jako cíl „postupně docílit rozpočtového přebytku v časech konjunktury“. Shrnuto – soubor neoliberálních tezí doplněný pro zhoršení cílem dosažení rozpočtového přebytku.
      
    1. Bezpečnostní a obranná politika

           Společná obrana Unie se předpokládá jen v rámci NATO. Vztah k NATO je upevněn. Původní formulace (čl. 17 odst. 4 SEU) říká, že  rozvoji spolupráce v rámci NATO se nebrání, „pokud tato spolupráce není v rozporu se spoluprací upravenou v této hlavě ani ji nenarušuje“. Nová formulace sbližuje budoucí obranu EU a NATO: „Závazky a spolupráce v této oblasti jsou v souladu se závazky v rámci Organizace Severoatlantické smlouvy, která zůstává pro ty členské státy, které jsou jejími členy, základem jejich společné obrany a fórem pro její provádění.“ (čl. 28a (nyní 42 odst. 7) SEU).

           Protokol o stálé strukturované spolupráci stanovené čl. 28a (nyní 42) Smlouvy o Evropské unii prohlubuje výklad připomínaje, že „společná bezpečnostní a obranná politika Unie uznává závazky vyplývající ze Severoatlantické smlouvy“, a že „výraznější úloha Unie v oblasti bezpečnosti a obrany přispěje k vitalitě obnovené Atlantické aliance“.
           Militarismus je oficiálně podpořen: „Členské státy se zavazují, že budou své vojenské schopnosti  postupně zdokonalovat.“ (čl. 42 odst.3 SEU) Je to mimochodem jediné místo Smluv, které vyzývá státy ke zvýšení veřejných výdajů.
           Ve jménu boje proti terorismu se podporují zahraniční intervence. „Všechny tyto mise mohou přispívat k boji proti terorismu, včetně podpory třetích zemí v boji proti terorismu na jejich území.“ (čl. 28b (nyní 43 odst.1) SEU). Takový článek opravňuje ve skutečnosti veškerá vojenská „dobrodružství“.
     
    1. Listina základních práv EU

          Listina základních práv EU není včleněna do upravených Smluv.  Byla pouze slavnostně vyhlášena Evropským parlamentem, Radou a Komisí ke dni podpisu dvou pozměněných smluv. Stejné prohlášení obsahuje i její text. Článek 6 SEU o základních právech byl přeformulován tak, aby zdůraznil její existenci, která „má stejnou právní sílu jako Smlouvy“. Charta je tedy „právně závazná“ (Prohlášení o Listině základních práv Evropské unie). Jediným problémem je, do jaké míry.

         Ve skutečnosti sociální práva zde obsažená jsou velmi slabá. Tak právo na práci (zaměstnání) neexistuje. Vyskytuje se pouze právo pracovat (čl. 15). Právo na sociální ochranu je nahrazeno jednoduchým nárokem „na přístup k dávkám sociálního zabezpečení a k sociálním službám“ (čl. 34). Tento text je významným ústupkem proti Všeobecné deklaraci lidských práv a proti ústavám některých států EU (např. Francie).
        V porovnání Listiny základních práv a svobod platné v ČR a Listiny základních práv EU shledáváme tři rozdílné body: 

    a)      Svoboda náboženského vyznání

          V Listině základních práv a svobod (Hlava druhá, Oddíl první, Článek 15) je deklarována svoboda myšlení, svědomí a náboženského vyznání, dále má každý právo změnit své náboženství nebo víru, anebo být bez náboženského vyznání.
          Princip ateismu není v Listině základních práv Unie doslovně uveden vůbec.

    b)      Osoby se zdravotním postižením

          „Unie uznává a respektuje právo osob se zdravotním postižením na opatření, jejichž cílem je zajistit jejich nezávislost, sociální a profesní začlenění a jejich účast na životě společnosti.“ (dle čl. 26 Listiny základních práv EU)
              V Listině základních práv a svobod platné v ČR není kladen zvláštní důraz na osoby se zdravotním postižením samostatným článkem.

         c)      Práva národnostních a etnických menšin

           Práva národnostních a etnických menšin jsou velmi podrobně a široce deklarována v Listině základních práv a svobod platné v ČR (Hlava třetí, Článek 24 a 25). Za podmínek stanovených zákonem jsou občanům příslušejícím k národnostním a etnickým menšinám zaručena: práva na vzdělání v jejich jazyku, práva užívat jejich jazyka v úředním styku a práva účasti na řešení věcí týkajících se národnostních a etnických menšin.
              V Listině základních práv EU nejsou tedy práva národnostních a etnických menšin deklarována v takové šíři. Toto je částečně dáno podstatou Smlouvy o Ústavě pro Evropu, která není de facto Ústavou, ale zvláštním typem mezinárodní smlouvy. Doslovně je v Listině uveden jen primární zákaz „diskriminace založené zejména na …, etnickém nebo sociálním původu, …, jazyku, …, příslušnosti k národnostní menšině, … (Hlava III., Článek 21).
          V Listině základních práv EU je řada dalších problematických bodů, které jsou analogické bodům chybějícím v Listině práv a svobod platné v ČR. Chybí právo na potrat a antikoncepci. V této souvislosti lze pochybovat, že ustanovení o „právu na život“ nebude možno zneužít před soudním dvorem.
          Zásadní také je, že aplikace práv obsažených v Listině základních práv EU je přenechána „praxi národních legislativ“. Tato Listina tedy zásadním způsobem netvoří základ evropského sociálního práva. To je nadále ve stínu práva na konkurenci, které zůstává dominantním. Třešničkou na dortu je omezení všech těchto deklarovaných práv pouze pro případy, kdy bude uznáno, že jsou „nezbytná“.
          Přes všechny opatrné formulace je text Listiny základních práv EU pro některé vlády stále příliš jasný. Velká Británie a Polsko Protokolem o uplatňování Listiny základních práv Evropské unie v Polsku a ve Spojeném království získaly opt-out, neboli výjimku (čl. 1 odst. 2). Deklarují: „Zejména, a aby se předešlo jakékoliv pochybnosti, nic v hlavě IV Listiny nezakládá soudně vymahatelná práva platná v Polsku či ve Spojeném království, pokud tato práva nejsou stanovena ve vnitrostátním právu Polska či Spojeného království.“ V Irsku se požadavky Charty staly jedním z argumentů odpůrců Smlouvy v kampani před referendem. V České republice je široce komentováno stanovisko profesora Pavlíčka, který upozorňuje na možnost narušení platnosti zákonů, které jsou nesprávně nazývány Benešovými dekrety. To by mohlo způsobit úplný chaos v našem právním řádu. Vládní experti tuto možnost popírají.
      
    1. Služby obecného zájmu

    ( V EP se zatím vždy hovořilo o službách veřejného zájmu a není jasné, proč autoři místo SVZ zavedli název SOZ.)    

           Původní článek 16 SFEU uznává služby obecného hospodářského zájmu za jednu ze „společných hodnot Unie“ a říká, že Unie a její členské státy „pečují o to, aby zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů“.
          Tento článek je změněn. Stává se článkem 14 SFEU. Nové znění explicitně připomíná, že Unie a její členské státy „pečují o to, aby zejména hospodářské a finanční zásady a podmínky pro fungování těchto služeb umožňovaly naplnění jejich úkolů“. Navíc je přidána nová věta: „Tyto zásady a podmínky stanoví řádným legislativním postupem formou nařízení Evropský parlament a Rada, aniž je dotčena pravomoc členských států poskytovat, zadávat či financovat tyto služby v souladu se Smlouvami.“
          Tyto změny jsou k lepšímu. Nedotýkají se ale toho základního. Ve skutečnosti aplikace tohoto článku je explicitně podřízena článkům 86 (nyní 106) a 87 (nyní 107) Smlouvy. Tyto články se zachovaly i v SFEU. Nejdůležitější význam má článek 86 (nyní 106). Je smrtelný pro služby obecného hospodářského zájmu. Ty „podléhají pravidlům hospodářské soutěže“ (odst. 2). Zde není možný odklad, leda v případě, že to vadí rozvoji obchodu v takové míře, „která by byla v rozporu se zájmem Společenství“. A je to právě Komise, která rozhoduje o možných odkladech. Komise má také právo otevřít veřejné služby konkurenci. Tento článek dává právní základ k liberalizaci veřejných služeb. Článek 87 (nyní 107) ve skutečnosti činí takřka nemožnou jakoukoliv státní pomoc z důvodu obecného zájmu. Odkaz na články 86 (nyní 106) a 87 (nyní 107) tak ve skutečnosti zbavuje nový článek 14 jakéhokoliv praktického významu pro rozvoj veřejných služeb.
          Protokol o službách obecného zájmu je prvním právně závazným textem odpovídajícím Smlouvám, který se týká služeb obecného zájmu. Vztahuje se na výklad toho, co je obsaženo o těchto službách ve SFEU. První článek protokolu upřesňuje článek 14 o službách obecného hospodářského zájmu. Hlásá „vysokou úroveň kvality, bezpečnosti a dostupnosti, rovné zacházení a podporu univerzálního přístupu a práv uživatelů“. Je na místě se obávat takovýchto obecných formulací, s nimiž jsme se již v jiných textech EU setkali. Nemají ale zásadní váhu tváří v tvář konkurenci, která zůstává základním pravidlem pro služby obecného zájmu.
          Zjevně inovativní je článek 2 Protokolu o službách obecného zájmu: „Ustanovení smluv se nijak nedotýkají pravomoci členských států  poskytovat, pořizovat a organizovat nehospodářské služby obecného zájmu.“ Zdá se, že tento článek ochraňuje služby obecného zájmu před pravidly konkurence. Problémem je ve skutečnosti definice nehospodářských služeb obecného zájmu, která v textu chybí.
          Zastavme se proto u rozhodnutí Evropského soudu. Ten ve svém rozsudku C-180-184/98 říká, že služby obecného zájmu jsou „ekonomickou aktivitou, která zahrnuje veškeré činnosti spočívající v nabídce zboží a služeb na daném trhu“. Pokud budeme používat takovýto typ definic, může prakticky všechno být považováno za „ekonomickou aktivitu“, a tudíž lze na ně aplikovat konkurenční právo a pravidla vnitřního trhu.

          A opravdu ve zprávě o službách veřejného zájmu (nyní službách obecného zájmu), která byla zpracována při příležitosti Evropské rady v Laekenu na konci roku 2001, EK říká, že není možné předem stanovit definitivní seznam všech služeb obecného zájmu, které můžeme považovat za nehospodářské. Mimo jiné zde říká, že „vějíř služeb, které mohou být nabídnuty na trhu, záleží na technologických, ekonomických a sociálních změnách“. Rozlišení mezi službami obecného zájmu a hospodářskými službami obecného zájmu je, jak z výše uvedeného plyne, takřka nemožné. Závěr celé úvahy? Článek 2 Protokolu o službách obecného zájmu v těchto souvislostech je vystaven riziku, že zůstane bez praktického užitku. A přitom vypadá tak hezky! 

    1. Zdraví – sociální zabezpečení

           Změněný článek 18 (nyní 21) SFEU jedná o právu na volný pohyb v Unii pro všechny její občany. Je vytvořen nový odstavec 3. Říká, že „Rada může zvláštním legislativním postupem přijmout opatření týkající se sociálního zabezpečení a sociální ochrany“. Dosah tohoto článku je samozřejmě omezený na jednohlasnost členských států. Přesto pozor! Největší ostražitost vyvolává sklon Komise vloudit se do sebemenší právní mezery, aby mohla zpochybnit vyčlenění z volného trhu jakýchkoliv obecných služeb či proniknout i do sociální oblasti.

          Upravený článek 42 (nyní 48) SFEU hovoří o právech migrujících zaměstnanců v sociální oblasti. Procedura jednohlasnosti je zde nahrazena komplikovanější možností, která umožňuje, aby jeden stát blokoval jeden návrh direktivy po dobu 4 měsíců. Prohlášení k článkům 42 (nyní 48) a 63a (nyní 79) Smlouvy o fungování Evropské unie říká, že „pokud by se návrh  legislativního aktu dotkl důležitých aspektů systému sociálního zabezpečení členského státu,  budou zájmy tohoto členského státu náležitě zohledněny“. To je opravdu velmi „důležité prohlášení“ a z celého textu je jasné, že od něj mnoho očekávat nemůžeme. Článek 152 (nyní 168) SFEU zdůrazňuje zodpovědnost členských států při definování jejich zdravotní politiky včetně plánování zdrojů. Bylo by totiž velmi užitečné a dokonce nutné, aby Smlouva říkala, vzhledem k tomu, jak jsou odlišné systémy sociálního zabezpečení po rozšíření v roce 2004, něco přesnějšího o cílech veřejného zdravotnictví a stanovila minimální cíle pro výdaje na veřejné zdravotnictví z hrubého národního produktu jednotlivých zemí a perspektivy sbližování výšky nákladů na systémy sociálního zabezpečení. Jde o sblížení sociálního zabezpečení pracovníků, které Smlouva nezahrnuje.

    1. Doprava

            Druhý odstavec článku 71 (nyní 91) SFEU byl změněn. Jeho původní znění předpokládá, že pro přijetí opatření ve společné dopravní politice, „jejichž uplatňování by se mohlo vážně dotknout životní úrovně a zaměstnanosti v některých oblastech, jakož i využití dopravních zařízení“, je potřebná jednomyslnost členů Rady. Nové znění jednoduše říká, že při uvedení společné dopravní politiky do života je třeba výše uvedená kritéria vzít v potaz. Jednomyslnost v rozhodování se vytratila. Skutečný ochránce veřejné služby v dopravě jistě skáče radostí. 

    1. Energetika

           Ve SFEU byla vytvořena nová kapitolka (článek 176a (nyní 194)). Zaměřuje se na vytváření a fungování vnitřního trhu, neboli na liberalizaci trhu s energií. Naznačuje vůli „zajistit bezpečnost dodávek energie v Unii (čl. 194 odst. 1 písm. b)), „podporovat energetickou účinnost a úspory energie, jakož i rozvoj nových a obnovitelných zdrojů energie“ (písm. c)) a chce „podporovat propojení energetických sítí“ (písm. d)), což, jak vidíme a ještě uvidíme, má neblahé následky, protože se násobí problémy, které vyvolala liberalizace v odvětví. O právu na dodávku energií se SFEU nikde nezmiňuje. Liberalizace odvětví je přímým útokem na veřejnou službu dodávky energií.  

    1. Rozdělení kompetencí mezi Unií a členskými státy

           Rozdělení pravomocí mezi Unií a členskými státy je upřesněno. Veškeré kompetence, které nejsou ve Smlouvách jmenovitě přiřazeny, náleží členským státům. Unie zasahuje pouze tehdy, a jenom v té míře, v jaké členské státy požadovanou akci nemohou zajistit. Tyto principy jsou upřesněny v čl. 2a (nyní 2) až 2e (nyní 6) SFEU. Objevují se tři oblasti: oblast, která je výlučnou doménou EU, oblast sdílené odpovědnosti mezi EU a členskými státy a oblast, ve které EU má působnost při akcích podpory, koordinace nebo završení aktivit členských států. Toto rozdělení vypadá jasně, ale ve skutečnosti je pouze zdánlivé. Opravdu. V případě subjektů sdílených pravomocí nová smlouva říká, že členské státy vykonávají své pravomoci v těch oblastech, kde Unie pravomoci nevykonává. Takže se vlastně nejedná o sdílené pravomoci, ale o přednost aktivit Unie nad aktivitami členských států. Seznam oborů výlučných kompetencí a sdílených kompetencí zasahuje pozoruhodné množství aspektů každodenního života občanů Unie.  

         Státy mají právo veta na vnější aktivity Unie a na společnou zahraniční a bezpečnostní politiku. Část sociálních a fiskálních politik uniká z unijního práva, ale ve skutečnosti jsou předurčeny ekonomickými politikami, které stanovuje Unie. Takže téměř 80% zákonů, které přijímají vnitrostátní parlamenty (Dosud se ve všech dokumentech používal termín „národní parlamenty“, nyní se nahrazuje pojem „národní“ slovem „vnitrostátní“. Proč? To by snad věděl autor, ale ten o důvodu změny cudně mlčí.), jsou pouhou transpozicí evropského práva. To dobře ukazuje konstrukci a poměry sil uvnitř Unie.

     12. Změny institucí

     12.1 Právo na občanskou iniciativu

           „Nejméně jeden milion občanů Unie pocházejících z podstatného počtu členských států se  může ujmout iniciativy a vyzvat Evropskou komisi, aby v rámci svých pravomocí předložila vhodný návrh k otázkám, k nimž je podle mínění těchto občanů nezbytné přijetí právního aktu Unie pro účely provedení Smluv.“ (nový článek 8b (nyní 11) odst.4  SEU). Poprvé je zde možnost použít podobného nástroje, který se v některých státech používá v národním měřítku. Jde o unijní referendum. Samozřejmě toto právo zůstává velmi omezené. Klíčovým momentem je výklad Smluv k této otázce. Nesporně takový výklad bude nutný a navíc, je to právě Komise, která rozhodne o využití této možnosti. Referendum může být použito za určitých okolností v evropském měřítku ke změně poměru sil, podobně to vidíme v některých státech při vypisování referend a hodnocení jejich výsledků.
     12.2 Evropské legislativní akty – role Komise
           Jedná se o nařízení, směrnice, rozhodnutí, doporučení a stanoviska. Definice těchto termínů je stanovena v čl. 249 (288) SFEU. Definice „rozhodnutí“ byla pozměněna. V původní definici je: „Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu pro ty, jimž je určeno.“ Nová definice zní: „Rozhodnutí je závazné v celém rozsahu. Pokud jsou v něm uvedeni ti, jimž je určeno, je závazné pouze pro ně.“ Nová definice dává pojmu širší význam. Je možné se ptát, jaký je přesný význam této změny.
          Úloha Komise je dána novým čl. 9d (nyní 17) odst. 2 SEU: „Nestanoví-li Smlouvy jinak, mohou být legislativní akty Unie přijaty pouze na návrh Komise. Ostatní akty se přijímají na návrh Komise, pokud tak Smlouvy stanoví.“ Jaké jsou to případy? Jde o dva typy legislativních procedur (nový čl. 249a (nyní 289) odst. 1 SFEU): „“Řádný legislativní postup spočívá v tom, že Evropský parlament a Rada přijímají společně na návrh Komise nařízení, směrnice nebo rozhodnutí.“ V odst. 2: „Ve zvláštních případech stanovených Smlouvami je přijetí nařízení, směrnice nebo rozhodnutí Evropským parlamentem za účasti Rady nebo Radou za účasti Evropského parlamentu zvláštním legislativním postupem.“ Zde ovšem panuje určitá nejasnost, a to nejen při prvním čtení, co znamená pojem „zvláštní legislativní postup“. Ten pojem se vyskytuje poměrně pravidelně ve změněných Smlouvách. V tomto případě není žádná zmínka o roli Komise. Naopak role Komise je zvýšena, protože „Legislativním aktem lze na Komisi přenést pravomoc přijímat nelegislativní akty s obecnou působností, kterými se doplňují nebo mění některé prvky legislativního aktu, které nejsou podstatné.“ (nový čl. 249b (nyní 290) odst. 1 SFEU).
     12.3 Úloha vnitrostátních parlamentů a Evropského parlamentu
            Vnitrostátní parlamenty se objevují několikrát (nový čl. 8c (nyní 12) SEU, Protokol o úloze vnitrostátních parlamentů v EU, Protokol o používání zásad subsidiarity a proporcionality, atd.) s cílem ukázat posílení jejich role. Článek 7 Protokolu o používání zásad subsidiarity a proporcionality poukazuje na postup, který jim umožňuje získat váhu v evropském legislativním procesu. Každý vnitrostátní parlament má dva hlasy. Vyskytují se dvě možnosti. V případě normálního legislativního procesu, jestliže většina hlasů vnitrostátních parlamentů vyzní negativně, musí být legislativní návrh znovu prozkoumán. V ostatních případech stačí jedna třetina hlasů (v případě otázek bezpečnosti a justice dokonce jedna čtvrtina). Negativní stanovisko by mělo být zdůvodněno nerespektováním principů subsidiarity.
          Tento článek jistě posiluje roli vnitrostátních parlamentů. Zároveň jeho dosah je velmi omezen, protože vnitrostátní parlamenty se nevyjadřují k věcnému obsahu návrhu, ale k právní stránce věci, tedy pouze k otázce subsidiarity.
          Úloha EP je významně posílena rozšířením oblastí spolurozhodování s Radou.
          Konečně vnitrostátní parlament by mohl blokovat rozhodnutí Rady, které mění způsob rozhodování v takových legislativních aktech, kdy Rada rozhoduje kvalifikovanou většinou, tedy v případě, kdy ve Smlouvách je vyžadováno jednohlasné rozhodnutí a v případě, kdy místo speciální legislativní procedury má být použito normálního legislativního procesu.
     12.4 Právo individuálně se odvolat k Evropskému soudu
           Toto právo je omezeno. Čtvrtý pododstavec čl. 230 (nyní 263) SFEU je změněn. Původní znění předpokládá, že odvolání se člověka je možné také, jestliže rozhodnutí se ho týká přímo a  individuálně a bylo přijato i ve věci rozhodnutí, které se týká jiné osoby. Tato možnost se ztratila.
     12.5 Jiné změny
            EU získává právní subjektivitu, což jí umožňuje podepisovat mezinárodní smlouvy jménem členských států. Kvalifikovaná většina v Radě činí 50% států a 55% obyvatel od 1. ledna 2014, přičemž jsou zde složitá přechodná ustanovení, která mohou trvat až do r. 2017. Snížení počtu komisařů by mělo proběhnout v přechodném období do 31. října 2014. Byla vytvořena funkce předsedy Evropské rady s délkou mandátu dva a půl roku, s možností být jedenkrát znovu zvolen a funkce vysokého představitele (titul ministr byl zamítnut) EU pro zahraniční věci.
      
    1. Závěr

           Valéry Giscard d´Estaing prohlásil: „Evropské vlády se shodly na kosmetických změnách Ústavní smlouvy, které ji učiní stravitelnější.“ Předseda Konventu tak vyjádřil to, co nám mělo zůstat utajeno. V případě posuzovaného dokumentu se opravdu jedná o mírně upravenou Evropskou ústavní smlouvu, přičemž některé její negativní prvky byly ještě mírně prohloubeny. Radikální levice napříč EU ve své rozhodující části tento neoliberální dokument odmítá a požaduje, aby jeho eventuální schválení bylo provedeno formou referenda. Dne 6. února 2009 prošel návrh zákona o referendu z dílny KSČM úspěšně prvním čtením v Poslanecké Sněmovně PS PČR.

             Smlouva je neakceptovatelná vzhledem k našemu programu zejména kvůli vzývání volného trhu ve všech částech, podílení vojenské spolupráce založené na NATO a možnosti intervenovat kdekoliv na světě pod záminkou nebezpečí rozšíření terorismu. Mezi pozitivní stránky dokumentu (i když nikoliv převažující) patří posílení role vnitrostátních parlamentů a EP. Celý dokument ukazuje výrazný posun od nadstátního ke spolkovému principu.
     

    Komentáře

    Přidat komentář

    Přehled komentářů

    Zatím nebyl vložen žádný komentář